Na jihu od Japonska se vytvořil další tajfun, tentokrát číslo 26, který směřoval na Okinawu a bohužel ovlivnil počasí v celém Japonsku. A jak jsme se hezky vyhnuly tajfunu v Tokyu, který jej zasáhl den po našem odjezdu, tak tentokrát jsme si hnusné počasí vybrali dosyta. Další destinací bylo Hakone, konkrétně město Gora, kde jsem byl i před 8 lety a užíval si túry a výhledy na Fuji. Tentokrát jsme ze Sendai vyjeli kolem 11.dopoledne, protože jsme chtěli ještě navštívit super pekárnu schovanou poblíž nás. Mysleli jsme, že si tam dáme pečivo a kafe, ale bohužel šlo jen o malou prodejnu (mimochodem pečivo chutnalo skvěle a paní měla dokonce kousky podobné našemu chlebu). Jelikož se kafe nekonalo, nechali jsme si vyměnit lístky na dřívější shinkanzen a vyjeli jsme o půl hodiny dříve.

Ono cestování po Japonsku má svou výhodu rychlejších vlaků, nicméně i tak jak je velké a rozlehlé, tak strávite ve vlaku a vlastně i metru či lokálce hodně času, abyste se dostali na požadované památky. Ono člověk to může ujít pěšky, ale třeba Tokyo se projít nedá za nějaký rozumný čas. Možná jsem to mohl naplánovat nějak lépe logisticky, ale 3 hodiny vlakem přes čtvrt Japonska mi přijde docela fajn. 

Přijeli jsme do Odawary a odtud jsme si koupili Hakone pass, abychom využili hromadnou dopravu. Později jsme dobře udělali, protože na suicu některé prostředky nebyly a ty, co byly, vycházely docela draze. Ubytování jsme byli v luxusním ryokanu, kde jsme měli pokoj pro 5 lidí, dokonce s postraními místnostmi, chyběla jen koupelna. Lázně (onseny) byly jak veřejné, tak dokonce člověk mohl navštívit i soukromý onsen. Už při příjezdu se slunce schovalo a nad vrcholky hor se vytvářela mlha. Ještě připomenu, že do Gory jezdí vláček, který při stoupání mění 3krát směr a projíždí 13 tunely. Vyjížďka je docela romantická, nicméně při dešti a zamlžených oknech toho moc nevidíte. Do ubytka jsme dojeli lanovkou, při které se mi obnovovaly vzpomínky. Na ubytku se na nás vrhlo asi 5 zaměstnanců, nabídli nám čaj, odnesli zavazadla a při pití čaje nás sledovali jak v zoo.

Po dopití nás jeden provedl celým komplexem, což bylo docela bludiště a k našemu pokoji se jde venkem (což v dalších dvou dnech nebylo moc příjemné). Už v 18.hodin se podávala večeře, která byla opět opulentní, chuťově však o něco méně chutná než v Naruko Onsen. Fascinuje mě jejich prostírání, kdy mají všemožné věci na mističkách různého tvaru i velikosti. Po večeři následoval onsen, který opět uvolnil ztuhlé svaly a pomohl k relaxaci po náročné cestě ze Sendai. Spali jsme opět na tatami, zde mi přišly více pohodlné. 

Druhý den se rozpršelo, počasí neslibovalo žádné zlepšení, právě naopak to mělo být ještě horší. Měli jsme rezervované ubytko u jezera, ale počasí mělo být horší, tak jsme se rozhodli, že zajedem do Osaky, časově by to mělo vyjít stejně a aspoň tam je víc věcí na dělání než se válet na hotelu v dešti. Ráno pršelo, dokonce v jednu chvíli nás síla deště překvapila, jak bušil na domek. Na snídani jsme museli proběhnout s deštníkem. Snídaně tentokrát byla opět uvařena hotelem, takže byly ryby a různé potvory a do toho rýže.

Měli jsme i omeletku, která byla ve tvaru kvádru. Po snídani jsme přemýšleli co v tom dešti dělat. Venku se déšť “umoudril” na mrholení, tak já a Hanka jsme se rozhodli zkusit lanovku a pak se vydat na jezero Aishi a projet se pirátskou lodí. Museli jsme přece využít ten hakone pass. Bratr chtěl jen do muzea, kde byla výstava Moneta, tak jsme se rozhodli, že se tam později sejdeme. Cesta na lanovku nás provázela mírným deštěm, ale půjčil jsem si deštník z pokoje (takový plasťák červený za stovku) a do toho jsem měl pláštěnku. Nahoře na lanovce už postávala docela fronta, což mě v tomto počasí překvapilo. Cestou lanovkou je vidět Fuji…tentokrát v mlze vidět opravdu nebyla, lanovka jela do Okawabi, kde jsou sírné vývěry a kde jsem se před 8 lety přiotrávil. Z důvodu mlhy nebylo vidět nic a do toho foukal dost vítr. Chtěl jsem se vyfotit s deštníkem v té mlze, vtipné foto. Hanka se připravila, já se nastavil a najednou vítr mi deštník urval a já se ho snažil chytit. Vznikla ale momentka, která se podobá Banksyho slavnému obrázku holčičky s deštníkem. Prý ji mám přihlásit do Czech press photo aka Každodenní život. Uvidíme. Pak jsme se lanovkou vydali níže a začalo více pršet. Z důvodu počasí byla plavba lodí zrušena.  Ono popravdě celý náš výlet se potýkáme z části ze zrušenými či zavřenými věcmi z důvodu počasí. Ale co se dá dělat, nastoupili jsme do autobusu a nechali se vyvézt do blízkého městečka, kde jsme dali kafe a oběd v 7/11 u košů. Objevila se tam dvojice, kde týpek si chtěl přisednout a najíst se tam, ale výraz holčiny ho odradil. Chudák. Odešli. My se ale skvěle najedli a počkali, až odezní déšť. 

Pak jsem nalezl na mapě skrytý chrám a jelikož přestalo pršet, rozhodli jsme tam zajít, dokonce se roztrhly mraky! Chrám byl zapadlý a u vstupu bylo dokonalé zen jezírko s normálními a i koi kapry. Jezírko bylo tak nadherné, že jsem skoro pocítil hladinu alfa, tedy klid v hlavě. Kochali jsme se a postupně šli dál. Budova chrámu byla zavřená ale kolem na kopcích byly opět rozesety sošky různých obličejů a posedů, zanesené v lese a všude vyřazoval neskutečný klid. Ke klidu a pohodě ještě přispívalo, že bylo po dešti. Opravdu jsme narazili na další “skrytý gem”, protože kolem nebyla ani noha.

Nikdo široko daleko nebyl, jen tiché sošky pod stromy. Nádhera. Když už jsme neviděli Fuji, cestovní karma se nám odvděčila tímto. Na rozloučenou jsme se ještě pokochali jezírkem a odešli na autobus směr art muzeum. Nastoupili jsme na špatný autobus, který nás dovezl k botanické zahradě, tu si prošla Hanka a já na ni čekal. Za nějaké kytky se mi 800 jenů platit nechtělo. Pak jsme se vydali do art muzea, kde byla výstava věnována Monetovi. Ta byla docela zajímavá a vedle Monetových obrazů byly vystaveni umělci, kteří byli Monetem ovlivněni. Celkem hezky udělané, nejvíc mě zaujal asi Monetův dvojobraz květin, kdy jedna byla v květu a ta stejná uvadala. No…strávili jsme tam docela dlouhou dobu a pak už jsme se vydali na pokoj, protože se blížil čas večeře. Večeře tentokrát byla opět plná ryb a i přesto, že jsem opět valil bulvy, tak bych si dal něco jiného. Večer jsme přemýšleli nad programem v Osace. Osaku jsme vymysleli i díky naší kamarádce Veruně, která chtěla koupit nože a pobočka, co vybrala, se nachází jen v Osace.