Náhorní plošina při špatném počasí vypadá jak z apokalypsy. Pohoří v dáli, sem tam domek, pole a pak pustá kamenitá poušť. Čím více jsme se blížili poušti, tím se zlepšovalo počasí a já ubiral vrstvy. Navštívili jsme i oblast starých zasobáren vody, což byly studny a v podzemí chodby, kudy voda tekla. Podzemní chodby byly dlouhé 45 km a používaly se až do roku 1985.

Chodby kopaly i děti. Aktuálně se využívají čerpadla, protože tyhle podzemni kanály byly těžké na údržbu. Pak už se jelo směrem k Sahaře do Merzoughy, kde jsme ubytováni v “oáze” v beduinském stanu, který má ale svou koupelnu, splachovací záchod i elektřinu. Po ubytování se už vyrazilo do dun a mně se splnil další z mých cestovatelských snů - navštívit duny v poušti. Procházka v dunách, ještě při večeru a západu slunce byla nezapometulná. Duny vynahradily dnešní rušící den. Večer byl oheň s bubnováním, kdy nám místní zahráli a donutili nás i tancovat kolem ohně. Po programu jsme ještě vyrazili na pozorování hvězd, kdy jsme poznali jen Kasiopeu. Velký vůz byl schován za obzorem. Naposled jsem takový hvězdný koncert viděl na palubě Olzy (viz blog z cest po Asii 2015). A večer patřil rozpravě o druhé světové válce a domluvě na východ slunce.

Vstávalo se před 7 hodinou, abychom si dali i východ slunce v poušti. Na obloze doznivaly hvězdy, byl vidět i otočený Orion na délku. Velký vůz opět vidět nebyl. Na východ slunce jsme si vyšlapali pár dun a byl to opět zážitek. Kotouč vykoukl docela lehce, ale pak se velmi rychle sunul nahoru. Vyhnal nás na snídani, po které následoval odjezd z oázy na velbloudech asi hodinu přes poušť. Všichni si mě dobírali s tím, abych neutekl na velbloudu do Alžírska.

To je vzdálené jen 19 km! Mno, moc by to nešlo. Na velbloudovi se sedělo velmi nepohodlně, při sestupu velblouda z kopce jsem se nebezpečně sunul dopředu a ke konci už jsem dostával křeče do kyčlí. Zážitek to byl ale zajímavý, jel jsem v koloně s Jirkou a kochali jsme se duny a klidem kolem. Duny získávaly jiný odstín, když byly přímo pod sluncem. Tím, jak bylo slunce nízko, tak duny vypadaly jak bahno, jíl. Nomádi na cestách po poušti dokonce rozeznají až 30 “tváří” (barev) pouště. Ona písčitá poušť s duny tvoří malé procento, v drtivé většině je to poušť kamenitá, černá a nehostinná. S velbloudy jsme projeli napříč dunami k cestě, kde už nás čekali řidiči a vyrazili jsme na oběd do pouště, kde nám berberská žena udělala typickou pizzu na kamenech. Bohužel se nedala péct v písku, protože pršelo a byl ještě mokrý. Nicméně pizza byla opět luxusní - jednalo se o plněnou placku, kde byla cibule, zelenina, nějaké koření a vše upečené na kamenech pod kovovým plechem.

Lahoda!!! Následoval relax a debata nad čajem. Pak už jsme se rozloučili s pouští a vyrazili do městečka Ngob.

Večer jsme měli možnost navštívit “hamam”, což jsou marocké lázně. Tato místa jsou všude na blízkém východě, známé jsou především v Turecku. Jde o místo, kde probíhá očista tak, že vstoupíte do horké místnosti, tam vás očistí, namasírují a pořádně seškrábou veškeré nečistoty. Odcházíte jak znovuzrození. Samozřejmě jsme si to nenechali ujít i my a místo navštívili. Neměl jsem plavky, ale trenky to jistily. Vtipné bylo, že jsme si vzali nazouváky kvůli hygieně a nakonec jsme se váleli nazí na zemi. Nás chlapů bylo 5 a starali se o nás 2 šlachovití kluci, co neuměli slova anglicky. Pořádně nás namydlili a při mydleni a dření masírovali zejména místa, kde jsou uzliny. V podpaží mě to lechtalo, takže jsem se musel smát. Jelikož se i čekalo, než na mě došla řada, tak jsem málem na té mokré zemi usnul.

Na konci pánům jeden chlapec dělal pomalu thajskou masáž, což mě vyděsilo kvůli zádům, tak jsem týpkovi řekl, že nemám dobrá záda, ať mi tu masáž nedělá. Pochopil. Za trest jsem ale dostal 2 kýble studené vody na konečné osvěžení. Procedura byla ale fajn. S pány jsme si to užili, dámy oproti tomu vycházely poněkud rozladěné. Asi čekaly jiný komfort. Hamam nás ale očistil a dodělal natolik, že po večeři jsme šli rovnou spát.