Druhý den jsem se vydal na výlet do kopců kolem Fiesole. Vybral jsem si jednu z červených túr a rozhodl jsem se i vylézt nejvyšší "vrchol" poblíž, který činil 772 metrů. Ono se sice řekne, že to je málo, ale kopce kolem Florencie jsou docela prudké. Vyrazil jsem z kempu okolo 10.hodiny a vydal se do lesů. První zastávka byla už po pár metrech, kdy se člověk mohl pokochat výhledem na Florencii. Měli jste ji jak na dlani, Dóm trčel nad městem a výhled byl vskutku krásný, na fotku to ale nebylo, protože svítilo dopolední slunce přímo proti foťáku. Poté jsem se vydal dál, na místo, odkud Leonardo da Vinci testoval svůj létající stroj. Dnes je to velká kamenná plocha, odkud jsou výhledy na ostatní toskánské kopce. Všude byl klid, žádní turisti kolem a ten klid byl po určité době docela děsivý. 

Vydal jsem se na cestu směr vrchol. Chvíli jsem šel po polní cestě, která vedla...opět do lesa. Prošel jsem rozpadlým plotem, který vypadal jak vstup na soukromý pozemek a zase mě přemohla panika. Snažil jsem se přemýšlet nad krásnými kopcemi a výhledy na renesanční hrad v povzdálí, ale mozek vytvářel šílené scénáře....Cesta vedla do kopce a já zrychloval jak šílený. Měl jsem i pocit, že mě někdo sleduje. Nakonec jsem se dostal k hlavní silnici, kde jezdila auta a panika opadla. Musím ale říci, že toskánské lesy jsou fakt divné, poněkud tajemné. Po pár metrech jsem narazil na domečky a jeden pár, co šel opačnou stranou a strach opadl. Začal jsem si užívat pěkné túry. Šel jsem do kopců, kochal se vilami a políčky, krásnými výhledy a představoval jsem si koupi vily někde poblíž. 

Široko daleko nikdo nebyl, takže když jsem potkal nějakého osamoceného člověka, mozek vytvářel zase šílené scénáře. Na jedné pasece seděl starý pán, z kterého jsem vytvořil vraha s palicí, potom jsem potkal pár turistů, když jsem byl na záchodě a představil jsem si vrahy z Walking dead; na jedné křižovatce jsem uviděl postarší pár, který se oddával mazlení a raději jsem rychle utekl. Opravdu cesta toskánskou krajinou byla dobrodružná.

Vylezl jsem kopec, kde jsem si dal svačinu a kochal se už konečně výhledy. Po nějaké době jsem se vydal zase dolů a cesta byla docela prudká, bylo šílené vedro a docházela mi voda. Na mapy.cz jsem objevil kousek od cesty studánku a šel jsem se na ni podívat. Studánka byla ukrytá v polorozpadlém domku, kde uvnitř tekla voda a byla tam tma a železné zavřené dveře. Mozek opět jel na plné obrátky, v tmavé vodě jsem se osvěžil, namočil si kšiltovku, ale raději rychle odešel pryč, než by se probrala nějaká obluda. Už chápu, jak vznikly různé báje a pověsti...Cesta mě zavedla do krásné vesničky plné úžasných vilek, které byly opuštěné, protože skončila sezona. Nejednu bych koupil. Kolem vil byly olivové háje a krajina byla skutečně úžasná, prošel bych to všechno. Po vesničce jsem si ještě užil rychlé chůze v temném lese, kde měla téct říčka, ale vyschla. Jak jsem vyšel z lesa, tak jsem se dostal ke vchodu velké vily a bál se, že mě někdo zjebe za vnuknutí na soukromý pozemek, ale nestalo se. Kousek od vily byly další 2 rozpadlé vily, odkud vyšel tajemný člověk a ...zmizel. Už jsem se opravdu těšil do své chatky.

Poslední štace vedla silnicí a čím blíž jsem se dostával k Fiesole, tím více přicházely endorfíny nad strachem a panikou. Procházka však byla naprosto skvělá. Poslední úsek byl prudce do kopce, co jsem myslel, že vypustím duši. Ve Fiesole mě pronásledoval nějaký Ind s odpadky a už jsem myslel, že mě zabije někde v uličce. Adrenalin, endorfin, serotonin, vše v jednom v jeden den. Ve Fiesole jsem odpadl u kašny a napil se dosyta. V jedné kavárně jsem si chtěl dát kafe, ale byla tam tak nepříjemná servírka, že jsem se sebral a odešel. Kafe jsem si dal jinde, počkal si na shuttle bus, nechal se odvézt do kempu a v kempu si v restauraci při západu slunce dal pizzu. Přejedl jsem se.