Z chaotických Filipín jsme přesedlali do klidného Singapuru. První noc jsme strávili na letišti, protože jsme přistáli ve 2 ráno. Náš couchsurfista Lean nám sice psal, ať přijedeme, ale platit 35 singapurských dolarů jsme zamítli. Přece jen měna zde je na jiné úrovni než ve zbytku Asie. Jeden dolar je 18 korun. Vybrali jsme si jako poslední destinaci stát, který je nejdražší v Asii. Na letišti jsme pokojně spali pod lavičkami asi do 9 hodin a nikdo nás nevyhodil. Jelikož byl pracovní den a Lean pracoval, rozhodli jsme se odpočinout u bazénu.

Bazény jsou v Singapuru velmi rozšířené a levné. Rozhodli jsme se jet do jednoho, kde vstup stál 2 sdolary s vířivkou, umělými vlnami a tobogány. Cesta byla únavná, nic jsme nejedli,i přesto že všude se píše, že jídlo je na každém rohu. My ty rohy bohužel obešli, vystoupili jsme o zastávku dřív a s debilními krosnami jsme se točili kolem nákupního centra. Černá hrůza mi způsobila už otlačeniny na zádech, jelikož její popruhy se nedají pořádně nastavit. Tahle krosna je zlo! V obchodním centru jsme našli žrádelnu,kde jsem si dal konečně pořádně do nosu. V obchodě poblíž jsme pak ještě dokoupili svačinu k bazénu. Tam jsem dorazil zničen, krosna mi totálně odrovnala pravou ruku. Naštěstí jsme u bazénu relaxovali a zranění z krosen léčili. Plavat se moc nedalo, jelikož jsem neměl plavecké brýle. A pokud jde o atrakce - zavřeny, klasika!

Ubytováni jsme první 2 noci našli na Couchsurfingu, u původem Filipínce Leana, který bydlel kousek od metra Houlong. Setkali jsme se s ním večer a kecali až do dlouho do večera. Druhý den nás pozval i na pivo, které nám rychle vlezlo do hlavy. Procestoval též hodně, navštívil i Evropu a Jižní Ameriku a rád by si našetřil na cestu do Austrálie, kde by chtěl pracovat. Žije s dalšími 3 lidmi v jednom bytě, jelikož nájem v Singapuru je docela drahý. Vydělává si na něj jako IT prodejce, zřejmě to slušně vydělává. Nechal nám na spaní postel a sám spal na gauči. Mimo jiné byl unešen naším vyprávěním o Rasputinovi a nemohli tomu uvěřit ani jeho kolegové (my taky ze začátku nevěřili vlastním očím).

Singapur jsme zatím prošli jen z půlky, oproti Filipínám se jedná o tiché až sterilní město a lidé jsou zde velmi kultivovaní. Pro nás, odchovaným Asií, je to docela nezvyk. Ceny se pohybují na evropské,spíše české úrovni a bohužel si začínáme uvědomovat, že čas levného života pomalu končí. Ovšem pokud jde o jídlo, pak Singapur nasadil laťku pekelně vysoko. Jelikož většinu obyvatel tvoří Číňané, Indové, Malajci a Indonésané, ovlivňuje to i singapurskou kuchyni. Žrádelny jsou soustředěny díky vládě do jednoho místa na sídlišti a ty nabízí všehochuť, zejména čínského jídla. Takže už jsem si pochutnal na kachně, kuřecím a ujíždím na "zmrzlině", což je ochucený rozdrcený led s fazolemi, oříškami a všemožnými chutěmi.

V Singapuru se nachází také různorodé čtvrtě, asi nejznámější je Chinatown, Little India a Arabská čtvrť. Opět je tu mix náboženství na jednom místě a lidé zde dokáží žít pospolu. Dal jsem si tak challenge vidět zase všechny svatostánky nejrozšířenějších náboženství. Kostel, hinduistický chrám a mešitu mám za sebou. Little India nabídla kultivované a čistotné Indy a voňavé placky, obchody s masala kořením, vonné tyčinky a procházka se neobešla bez indických skřeků z obchodů. Arabové zase prodávali kebaby, šejky, kuřecí na několik způsobů a to všechno kolem Sultánovi zlaté mešity. Zde jsme po dlouhé době zase vyzkoušeli malajské nejlepší jídlo  Nasi goreng ayam a číšník byl překvapen, že umíme malajsky. Chinatown jsme si dali na poslední den. V jídle a lidech je Singapur úžasný, líto nám je jen cen. Sice jídlo na ulici stojí 4 až 6 sdolarů, ale ve srovnání s Asií je to 3krát dražší.

Jinak se mi Singapur zdá jako sídlišťové město s malým centrem. Každá zastávka metra je centrem sídliště s několika bloky domů, kde bydlí lidé. Tam se nachází parky, hřiště, obchody a žradelny. Aby taky ne, na malém poloostrově žije 9 milionů lidí, tak se musí někde vměstnat. Centrum je celkem malé, dá se projít během dvou dnů.