Na začátek bych chtěl vyzdvihnout aplikaci Dlužnícek, kterou používáme při zapisování útrat a říká nám, kdo komu kolik dluží. Hned odpadlo dohadování a naopak najednou chtějí všichni platit za všechny. Bohužel negativem je skutečnost, že nám dochází hotovost.

Třetí den jsme se vydali do Klaipeidy s vypůjčeným autem. Ovšem když jsme si jej vyzvedávali na nádraží, kde jsme objednali vyzvednutí, pobočka se tam už půl roku nenacházela. Zástupce firmy tak pro nás přijel a odvezl nás k našemu autu na letiště. Při čekání na odvoz nás proklela místní stařena, i přesto že jí Káva dal 1 euro!

Před odjezdem jsme se ještě stavili do Muzea obětí nacismu a komunismu. Jednalo se o bývalé vězení KGB, kde se dalo projít i vězením a musím říct, že to byl silný zážitek. Stisněné prostory, prázdné a tiché chodby, samotky, mučící místnosti, dvůr a popravčí místnost ve mne zanechaly opravdu silný pocit, až se mi udělalo špatně.

Slečna, co s námi komunikovala odjela do Německa a odbavení nechala na své matce Jeleně, co uměla jen rusky. Využil jsem tedy i své chabé znalosti ruštiny. Ovšem dostali jsme jiný pokoj, než jsme si objednali - tři postele. Jelena pobaveně říkala, že se musíme asi dobře znát, když chceme pokoj se 3 postelemi. Nechtěli jsme. Dala nám heslo k wifi a odešla. Rusky jsem se snažil vysvětlit, že chceme 4 postele, tak nám Jelena dala druhý pokoj ještě s 5 postelemi a bez koupelny. Inu, volali jsme Edite (dceři v Německu), že máme jiný pokoj. Edita tedy zavolala matce, ale nic se nedělo. Proč? Jelena si seděla za barem a popíjela kafe. Lucka jí dala Editu k telefonu a proběhla ruská přestřelka po telefonu, kdo je vinen. Nakonec se problém vyřešil donesením postele do našeho pokoje, kterou jsme si odnesli sami, protože starý otec s kamarádem to trošku fyzicky nezvládli.

Večer už probíhal pivem na pláži, zpěvem za temné noci, kdy jsme překazili nejdříve rozjímání litevské mládeže řevem "Když jsem sloužil..." a následně narušili romantické focení svatebčanů (fotili se za tmy!). Přidali jsme se nenápadně k nim, když šli směrem z pláže, abychom zjistili, kde mají otevřeno, protože hospody zase brzo zavřeli  (v sobotu!). Došli jsme k hotelu, kde se 3 z nás zastavili, ale Káva šel se svatebčany až dovnitř jakoby se nic nedělo. Dokonce pro nás přišel a vrátil se. Ovšem litevské pivo nebylo tak silné, abychom udělali ostudu, že se pozvem na ruskou svatbu. Díky bohu. Pak už jsme se museli odebrat do našich "kravat" (rusky postel).