Ruská pohostinnost

července 24, 2016

Na začátek bych chtěl vyzdvihnout aplikaci Dlužnícek, kterou používáme při zapisování útrat a říká nám, kdo komu kolik dluží. Hned odpadlo dohadování a naopak najednou chtějí všichni platit za všechny. Bohužel negativem je skutečnost, že nám dochází hotovost.
Třetí den jsme se vydali do Klaipeidy s vypůjčeným autem. Ovšem když jsme si jej vyzvedávali na nádraží, kde jsme objednali vyzvednutí, pobočka se tam už půl roku nenacházela. Zástupce firmy tak pro nás přijel a odvezl nás k našemu autu na letiště. Při čekání na odvoz nás proklela místní stařena, i přesto že jí Káva dal 1 euro!
Před odjezdem jsme se ještě stavili do Muzea obětí nacismu a komunismu. Jednalo se o bývalé vězení KGB, kde se dalo projít i vězením a musím říct, že to byl silný zážitek. Stisněné prostory, prázdné a tiché chodby, samotky, mučící místnosti, dvůr a popravčí místnost ve mne zanechaly opravdu silný pocit, až se mi udělalo špatně.
 Pak už následovala cesta do Klaipeidy a Nidi, na druhý konec Litvy, kde se nachází Kurska kosa, dlouhý poloostrov s přírodou a velkými dunami, Sahary Baltu. Cesta ubíhala klidně se Škodou Rapid, jež vytáhne jen 180 km/hod. Docela zklamání na "rapida". Ubytování jsme měli zajištěno opět od Airbnb, ovšem tentokrát to taková sláva jako ve Vilniusu nebyla.
Slečna, co s námi komunikovala odjela do Německa a odbavení nechala na své matce Jeleně, co uměla jen rusky. Využil jsem tedy i své chabé znalosti ruštiny. Ovšem dostali jsme jiný pokoj, než jsme si objednali - tři postele. Jelena pobaveně říkala, že se musíme asi dobře znát, když chceme pokoj se 3 postelemi. Nechtěli jsme. Dala nám heslo k wifi a odešla. Rusky jsem se snažil vysvětlit, že chceme 4 postele, tak nám Jelena dala druhý pokoj ještě s 5 postelemi a bez koupelny. Inu, volali jsme Edite (dceři v Německu), že máme jiný pokoj. Edita tedy zavolala matce, ale nic se nedělo. Proč? Jelena si seděla za barem a popíjela kafe. Lucka jí dala Editu k telefonu a proběhla ruská přestřelka po telefonu, kdo je vinen. Nakonec se problém vyřešil donesením postele do našeho pokoje, kterou jsme si odnesli sami, protože starý otec s kamarádem to trošku fyzicky nezvládli.
Večer už probíhal pivem na pláži, zpěvem za temné noci, kdy jsme překazili nejdříve rozjímání litevské mládeže řevem "Když jsem sloužil..." a následně narušili romantické focení svatebčanů (fotili se za tmy!). Přidali jsme se nenápadně k nim, když šli směrem z pláže, abychom zjistili, kde mají otevřeno, protože hospody zase brzo zavřeli  (v sobotu!). Došli jsme k hotelu, kde se 3 z nás zastavili, ale Káva šel se svatebčany až dovnitř jakoby se nic nedělo. Dokonce pro nás přišel a vrátil se. Ovšem litevské pivo nebylo tak silné, abychom udělali ostudu, že se pozvem na ruskou svatbu. Díky bohu. Pak už jsme se museli odebrat do našich "kravat" (rusky postel).

You Might Also Like

2 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe