Minule jsem neuvedl pokračování kodaňského výletu, ale pozorní čtenáři určitě pochopili, že pokračování bude. Páteční den patřil Hance, protože slavila zrovna své 2X narozeniny. Po procházce v Kodani jsme se vrátili k Hance opět domů a nasbírali síly na večer. Paní Hana pro nás vybrala hospodu/klub/podnik Bastard Café, kde se hrají deskové hry. Popravdě jsem čekal malou hospůdku s pár stoly, kde si člověk vybere nějaké známé deskové hry a v poklidu si u piva zahraje třeba Osadníky z Katanu. Opak však byl pravdou.
Vstoupili jsme do obrovské místnosi s mnoha stoly, u kterých byly police s nejrůznějšími hry. Ty police měly dokonce označení, abyste mohli hru dobře najít - například tato hra je v sekci G3. Kolem dokola bylo plno a všude se hrály nejrozmanitější hry. Úplně mě to překvapilo a ze začátku jsem ztratil i řeč, takže jsem ztěžka vnímal, kam ostatní jdou. Pořád jsem hleděl lidem na stoly, abych zjistil, co hrají. Do konce zde byli i lidi, kteří vysvětlovali pravidla a doporučovali hru, kterou si můžete zahrát. Na konci byl schovaný bar, kde se dalo objednat pití. V rámci rezervace, která byla na 3 hodiny a placená, jsme měli 3 soft drinky zdarma. V tom nimru lidí a her se mi velmi líbilo, jen si myslím, že rezervace se musí dělat hodně dopředu. Tipuji, že v Praze je podobných podniků taky, ale myslím si, že jejich rozloha není tak monstrózní jako tu. My jsme si dali drinky a první jsme hráli Karty proti lidskosti. Jde o hru, kdy dokončujete věty na základě daných vět tak, aby byly co nejvtipnější. Měli jsme to v angličtině, kdy jsem někdy nerozuměl významu. Popravdě ale musím říci, že česká verze je mnohem drsnější, morbidnější a obsahuje hodně černého humoru. V anglické verzi mi přišlo, že nejvíce spíš šlo o sexuální nebo nechutný humor. Po této hře jsme dali rychlý Dixit o poznávání abstraktních obrázků a skončili jsme u Výbušných koťátek. Tato hra mi moc nešla a když mi hra nejde, tak se vztekám. Společně s alkoholem pak to dospělo k tomu, že jsem byl sám výbušný. Hry jsme museli nakonec nechat, protože se zavíralo. Uvažovalo se ještě o karaoke, ale nálada na zpívání moc nebyla. A také jsme museli druhý den vstávat na prohlídku města.
Ivo zarezervoval na 10.hodinu tzv. "free walking tour", což jsou dobrovolníci, co vás provedou po městě a vy jim můžete pak dát částku dle toho, jak se vám to líbilo. Očekávali jsme, že na prohlídku dojdeme pozdě, ale překvapivě jsme se všichni dokodrcali na náměstí, kde byl sraz, přesně na minutu přesně. Bylo tam už hodně lidí a nějaký Brit nás postupně přemísťoval, až jsme skončili u Laury, trošku hippie holky z Rumunska, co studovala architekturu a aktuálně bydlí v Kodani. Prohlídku jsme začali na náměstí, prošli jsme pár ulic, došli opět k Paláci, kde jsme včera byli na vyhlídce, prošli ulici Nyhavn, která je nejfotografičtější v Kodani, a skončili u Královského paláce na náměstí, kde se zrovna "měnila" stráž. Spíš to vypadalo tak, že stráž obešla kolečko na náměstí, do toho hrála královská kapela, která též obcházela to kolečko a turisti se na to dívali u sochy Frederiksena V. U sochy byly nalepeni turisti a nemohli pryč, protože kolem chodila hrající stráž. Během prohlídky jsme se dověděli, že v Kodani v minulosti neustále hořelo kvůli dřevěným barákům, dokonce některé budovy mají useklé rohy, aby v případě požárů se lehce nesla hadice. Kodaň zažila 2 velké požáry, při kterých shořely i královské paláce a radnice. Aktuálně královna žije, myslím, v 5. paláci, co byl během let postaven. Dále, že Dánové neustále něco kopírují. Půdorys radnice okopírovali od Sevillské radnice, kupole Frederikova kostela je velmi podobná kupoli chrámu sv. Pavla v Londýně, případně že Dánové ukradli Rakušanům jejich pečivo. Když si tak pak jdete ulicemi, hodně to připomíná někdy Amsterdam, někdy Hamburg...otázka je, co všechno ještě Dánové okopírovali? Po prohlídce jsme navštívili Frederikův kostel, což je jen kupole a nic víc.
Trošku to vypadá jakoby nebyl kostel dostavěn. Uvnitř to vypadalo trošku stísněně. Trošku jsme poseděli, jak to v kostele rád dělávám, ale nějak mě nechytla taková ta "kostelní" nostalgie pro rozjímání a kochání se okolím. Tady tomu prostě něco chybělo. Po kostele jsme se odebrali na oběd, do Popl burgeru, který sice měl pauzu od 15. do 17.hodin, ale stihli jsme to. Burgery zde byly vynikající, chuť tomu dodávala zejména nakládaná okurka a hranolky byly okořeněné dýňovým práškem. Za mě jeden z nejlepších burgerů a cena na Kodaň zase tak vysoká nebyla. Inu dojídali jsme v době, kdy už se zavíralo a já se vydal na záchod. Bohužel mě chytla v nejnemožnější dobu velká potřeba. A já si jaksi neuvědomil, že už se zavřelo. Takže najednou volání, klepání a já pak rychle vystartoval ven a strašně se styděl. Chtěl jsem rychle zmizet ven a ani kolegiálně nepočkal. Můj stud byl však vyšší než potřeba slušnosti, že oni taky čekali. Trošku jsme se venku rafli, ale nakonec káva a dortík náladu spravili. Pokračovali jsme do Christianie, volnomyšlenkářské místo, kde snad ještě žijí potomci hippies. Zákony třeba na drogy jsou tady trochu benevolentní a obyvatelé neradi vidí, když se tam fotí. Zrovna jsme přišli, když policie dělala zátah na malé obchodníčky, kdy vše zabavila a prodavači utekli. V místě byly různé hippie hospůdky, podniky, či i budovy, odkud se ozývala techno párty. Popravdě nepřipadal jsem si tam dobře, tyhle hippie věci jdou už mimo mě. Asi jsem na to už starý. Den se chýlil ke konci a poslední památka byla točitá věž, kde nejsou schody, ale jde se stále do kopce po zvyšující se plošině. Na té věži byla původně observatoř a k ní vedla tato plošina. Kolem ní pak nechali vystavět zdi a stala se z toho věž. Za mě tohle byl highlight dnešního dne. Točitá plošina byla docela nepříjemná, protože člověk šel pořád dokola a připadalo ti, že to nikdy neskončí. A pak ten výhled - ten stál za to. Zapadlo slunce, což tomu dodalo ještě krásnější nádech.
Musím říci, že Kodaň se mi líbí za zapadajícího slunce. Ty cihly mají jinou barvu a člověku přijde jakoby ty budovy ožily, dýchaly...těžko to popsat. Jakmile je ale den či noc, přijde mi Kodaň taková neživá. Večer patřil kebabu z "kebab street", kde Hanka bydlí. Já si dal falafel a opět jsem byl s jídlem velmi spokojen, ač se jednalo o fast food někde na ulici.
Poslední den jsme se z postele moc nehrnuli, protože místo snídaně jsme se rozhodli pro brunch. Hanka nás vzala do své oblíbené kavárny, kde jsme si dali dánskou specialitu - chleba s máslem a sýrem a do toho vajíčko na hniličku. Inu, ten chleba, to byla lahoda! Stejně tak i ostatní jídlo. Trochu odbočím - Ač už jsme zašli v Kodani kamkoliv, jídlo vždycky bylo výtečné. Evidentně Dánové dokonale zkopírovali dané kuchyně a ještě je o něco vylepšili. Fakt jsme nebyli v hospodě/bufetu, kde by něco chutnalo hnusně. I ten párek na ulici určitě měl alespoň 80 % masa! Po křupavé lahodě ve formě chleba jsme se vydali do parku, kde chodí turisti obdivovat malou mořskou vílu. Ta byla během naší návštěvy znehodnocena 2 dny předem nějakými debily, kteří tam namalovali ruskou vlajkou. Při naší návštěvě už byla vlajka pryč. Socha víly je malinká a smutně kouká. Nebyl bych to já, abych na fotku nepředvedl stejnou pozici a výraz. Byl jsem opět za exota, protože jsem byl jediný, kdo to takto předváděl. Ale to víte, nejlepší fotky jsou ty, co vypráví příběh. Vyfotit se s úsměvem vedle sochy dělá každý.
Co mě mile překvapilo, že kousek od sošky je park, kde je anglikánský kostel - jsem si připadal jak v Irsku, nebo na severu Anglie (Danové kopírovali?) a dále byly kasárny postavené na ostrůvku ve tvaru pěticípé hvězdy. Dnes už by tento tvar Kodaň před nájezdy neuchránil. Od sošky jsme se vydali k technologické elektrárně HOFOR - Amagerværket, jež je 100 % ekologická a na jedné z jejich stěn je napasován sjezdovací dráha pro lyžaře, takže si můžete zalyžovat na elektrárně. Na vrchol jsme vyjeli výtahem a pak se nám naskytl výhled na celou Kodaň a dokonce byl vidět i most Öresund do Malmö. Dolů se někdo vydal pěšky kolem sjezdovky, někdo jel výtahem. To je tak, když se rozdělíte na 5 m2 a kocháte se a nevidíte, co se děje kolem. Po elektrárně jsme se vydali k opeře kolem přístavu, kde byly staré přístavní domky upravené do moderního hábitu. Uličky byly docela opuštěné a lákaly na toulání se mezi nima.
Na cestě domů jsme se rozhodli vyzkoušet dánský McDonalds. Bohužel "dánský" burger byl vyprodán, takže si každý dal nějakou typickou klasiku. A opět ani mekáč nezklamal. Prostě Dánové vaří jen z kvalitních surovin. Na cestě k Hance jsme potkali fanoušky fotbalu s šály kolem krku, kteří se chystali na zápas. Ivo okamžitě zjistil, kdo hraje a rozhodl se, že si na fotbal zajde. Zaregistroval se, zjistil lístky a holky ho hecovaly. Já až do doby, než se vydal na metro, si myslel, že si z nás utahuje. Ono začalo mrznout a Ivo neměl ani svetr. Ale evidentně spontánní věci jsou nejlepší. Nakonec si půjčil Hančin svetr než můj (měl nákrčník) a vydal se směr fotbal. Já s holkama jsme navštívili obchod s cukrovinky, kde se dalo nasbírat do sáčku hromada cukrovinek a platilo se na gramy. Dlouho jsme odolávali, ale nakonec jsme do toho šli.
Nabral jsem si skoro půl kila a nakonec to vyšlo v přepočtu na nějakých 230 Kč (!!!), což si myslím, že je snad levnější než u nás. Ivo se vrátil večer ve zdraví a popisoval zážitky.
Návštěva Kodaně po 4 dnech skončila. Byl jsem rád, že jsem viděl Hanku a mohl jsem zažít s přáteli čas ne jako turista, ale jako návštěva a mimo procházkách ve městě si zkusit to, co je v Dánsku typické. Jak už jsem psal, Kodaň na mě působila, že ožívá při západu slunce, ve dne a v noci mi přišla taková ospalá, strnulá. Chyběla mi tam nějaká energie, kterou jsem cítil z jiných měst, ale možná to je tím severem, zimou, možná se ještě Kodaň neprobudila ze zimního spánku...
