Korejská historie ve zkratce

května 08, 2024

Korea se přehoupla do druhé fáze a já se na druhý den v Busanu rozhodl využít organizovaného zájezdu do blízkého města Gyeongju a okolí. Počasí tentokrát moc nepřálo, docela pršelo, ale dalo se to vydržet. Průvodkyni jsme měli typickou drobnou Korejku, která mi přišla trošku jemně střelená a zmatená. Jelo nás asi 16 a jelikož nás bylo moc, byli jsme označeni čísly a já, jako první v abecedě, jsem měl číslo jedna. První zastávkou byla původní vesnice Yangdong, která byla z dob dynastie Čosun okolo roku 600.


Vesnice byla obnovena jak v původním stavu usazená v kopcích v přírodě a dle korejského zvyku to je takto nejideálnější. Správně zadní část domu má být u kopce, skály, hory, přední část k řece. Vesnice byla vystavena výš než cesta, proto každý mohl vidět, kdo se k vesnici blíží. Pokud přišel cizinec, musel se odebrat k hlavnímu domu, kde už čekal správce na balkoně a začal se ho vyptávat otázky. Tím, že byl na balkoně a cizinec dole, byl vlastně vizinec níž a tím psychologicky ztrácel výhodu nadřazenosti, že nestál ve stejné výši. (Podobně je i soutěž Na lovu, že lovec sedí výš než soutěžící, tím pak soutěžící psychologicky ztrácí sebevědomí a je víc nervózní). Ve vesnici byla tradice 3 základních vztahů - podřízení slouží králi, ženy mužům a mladší starším. Obydlí byly dokonce rozděleny na mužské a ženské (tedy stejně jak v celém starověku a středověku, v arabských zemích to zůstává dodnes). Starší osoby byly vyčleněny dozadu domu.

Vchod do domu měl bránu z kamenů s dirama naproti sobě a v nich byly 2 tyče, když byly obě dané, nebyl nikdo doma, jedna dole a druhá jedním koncem na dolní, přijdu hned. Obě pryč, můžete vejít. Pak byla ještě jen jedna dole, bylo to něco s mužem v domě, ale už jsem to zapomněl. Vytápělo se dřevem pod celým domem. V těch domcích ještě žili lidi, takže se tam nesmělo moc mluvit. Po prohlídce následoval oběd, kdy jsem si objednal vepřové (tipuji z té hlavy) s mnoha přílohami okolo. Najedl jsem se a restaurace preferovala hotovost. Tak jsem z včera vybraných peněz zaplatil. Ještě se zmíním, jak vznikl název Korea. Ve středověku existovaly v Koreji 3 státy na severu Kogurjo ( dnešní Severní Korea), na jihu Silla a východě Pekče. Mezi sebou neustále bojovaly, nejdřív vyhrál jižní stát Silla a následně Kogurjo dobylo ostatní dvě a celou Koreu sjednotilo. Od něj pak název Korea (korejsky je ale Tehan mingjuk). Ve zkratce.

Po obědě jsme se vydali na chrám Bulguksa. Průvodkyně nás vyháněla rychle z busu a přišlo mi to strašně úsměvné, jak 20 lidí rychle utíká z autobusu jak kdyby hořelo. Srazy jsme vždycky mívali o minutu, než byl stanovený čas (sice třeba řekla 13:20, ale buďte tam už 13:19).

Chrám Bulguksa se mi opět líbil, byl zasazený u kopce (teď jsem pochopil, proč ty nejsvětější chrámy jsou stavěny u kopců a před řekou či mořem) a zde jste se mohli pomodlit k Budhovi, abyste v příštím životě mohli žít, jak chcete vy. Průvodkyně pořád vyslovovala Budhu jako Puta a já nejdřív nechápal, co tím myslí. Chrám byl opět krásný, zaujal mě kamenný oblouk nad schody, který vypadal jak římský oblouk! (viz foto). Dále zde byl u jednoho chrámu na střeše vyřezáno mimo draků a fénixů divoké prase. Říká se, že draci a fénix značí oheň a toto prasátko má vyobrazovat vodu. Ale je to jen domněnka. To prase bylo jen na jedné budově.

Průvodkyně taky řekla, že budovy jsou stavěné na čtvercovém nebo obdélníkovém půdorysu, chrámy a paláce však mají kolem sloupy. Obdélník totiž znamená země a sloup (kruh) nebe. Sloupy však mohly mít pouze významné budovy (chrámy zejména). Ve vesnici Yangdong jsme viděli budovu se sloupy, která patřila ministrovi, ale bylo to nelegální. V chrámu bych strávil i víc času, ale muselo se jet. Pršet už přestalo, ale bylo pořád zataženo. Ale nebyla zima.

Následně jsme zamířili už do Gyengju, kde se nacházel nejdřív park, v kterém byly hrobky císařů ze Silly. Hrobky byly zarostlé kamenné kopce a do jedné se dalo vejít a obdivovat šperky, které jim dali do hrobu. Tohle byl za mě fail, protože jsme vyčkali frontu, abychom hleděli na pár zlatých helem a střevíců a brnění.

Nejhorší bylo, že na to byla fronta a u některých vitrín se lidi fotili a čuměli na to dlouho, takže frontu zdržovali. Nebavilo mě to tam a rozhodl se zdrhnout. Prostě takové pidi muzeum. Korejci to asi obdivují dost, ale mě to děsně nudilo. Měli jsme rozchod asi na necelou hodinu, kdy vedle se nacházela slavná ulice Hwangridan, kde se nachází především kavárny. Dá se projít i okolo ní, kde jsou ty typické korejské domky. V té oblasti byly krásné kavárny, příjemné na pohled, ale po nějaké době to bylo furt dokola, hodně posh. V jedné jsem si dal kafe z arasidoveho masla, kde jsem nemohl platit kartou, což mě překvapilo, tak jsem vytáhl další z hotovosti (snad tu T money ještě dobiju z něčeho). Káva byla chutná, ale na to počasí se nehodila.

Od průvodkyně jsme dostali 4 trasy, kterých jsme se měli držet, ale já tam chodil křížem krážem. Turistů tam bylo docela dost na to počasí a myslím, že být tam o víkendu, tak v těch uličkách nebude k hnutí. Pár minut jsem v nich bloudil a po nějaké době, jak to bylo pořád dokola, jsem se odebral k místu setkání o 20 minut dřív. Popravdě, na tohle turistické posh stačilo 20 minut a nazdar. Ale turisti to mají rádi no...

Woljeong, to je most, kam mířila naše další cesta. Ten je ručně vyřezáváný a hezky barevný a zejména večer krásně osvětlený. Na tento most se skupiny vydávají především na západ slunce. Jelikož už se stmívalo, ale bylo zataženo, průvodkyně nám nechala jen 20 minut! na pokochání se. Tak jsem vyrazil velmi rychle, přešel kamenné kostky v řece, odkud bylo na most hezky vidět, a následně k mostu rychle došel, abych si jej prošel od jednoho konce ke druhému. Skupina se zase fotila na kopci v hromadné fotce, čímž ztrácela čas. Na mostě nikdo skoro nebyl a byl fakt mohutný a parádní. Kdyby bylo hezčí počasí a bylo více času, asi bych si sedl a sledoval ruch na mostě i mimo něj. Po 20 minutách, kdy nás průvodkyně hnala do busu, protože se mělo jet ještě na palác Donggdu, který hezky vypadá především osvětlený večer. Ono, palác to už tak konkrétně nebyl. Když jsme přijeli, dostali jsme hodinu na rozchod a podle mě to bylo až moc.

On to totiž palác byl v minulosti a teď jen z něj zbyly 3 velké věže a podél nich opevnění a stálo vše u většího rybníku. Osvětleny byly věže hezky, kolem bylo opět plno lidí, ale opět po pár minutách to zase tak extra nevypadalo. Ten, kdo už toho docela dost viděl a nachodil, z tohoto moc nadšený není. I osvětlení Ztraceného města v Pekingu u hradeb vypadalo lépe a nemuselo se za to platit vstupné. Obešel jsem celý rybník, někde ten výhled byl hezký, to se musí uznat. Třeba mě fascinovaly svítivé lekníny v tom rybníce. Průvodkyně totiž říkala, že celé to obejít trvá dlouho a ať to moc neděláme, že to nemusíme stíhat. To nevím, kde vzala, protože pak jsem měl po celém obejití rybníka čas víc jak 20 minut. Chtěl jsem se podívat na historii paláce na videu, protože za dob své slávy byl opravdu velký, ale bylo pouze v korejštině. Tak jsem si místo toho koupil párek v těstíčku,  opět za hotové a šel do busu.

Cesta zpět trvala asi 2 hodiny a v Busanu šíleně pršelo, tak jsem se psychicky připravoval na mokrou chůzi na hotel. Průvodkyně se s námi rozloučila už na předposlední zastávce objetím a nechala nás už samotné a na poslední zastávku Busan station nás odvezl jen řidič. Popravdě, přijde mi to trochu neprofesionální, ale co už. Z největšího deště jsme odjeli a pršelo už normálně, což se dalo přežít. Tedy i třetí noc jsem došel na hotel před 23.hodinou. Pokud bych měl hodnotit tento výlet, dal bych průměr. Sám bych to neprojel, ale tím, že nás bylo moc, člověk nepoznal dostatečně tu skupinu. Má to plusy i mínusy. Na něco bych dal méně času (rybník a Gyenjong) a na něco více (chrám a most). A zítra už na Jeju.


Další pocity z Koreje. Už jsem konečně navnímal i kulturu a Korea už se mi nezdá tak nudná jako na začátku. Lidi jsou sice milí, ale emoce moc neprojevují. Hodně spí, všude. V metru, v buse, třeba i při stání. Když jsme jeli na tom výletě i třeba při 30 minutovém přesunu zhasnuli světla, ať se prospíme. Takže evidentně nejen jídlo, chůze, ale i šlofíčky pomáhají, aby se udržovali mladí. V Koreji, jak už víme, jsou posedlí krásou, kosmetika je tu hodně levná a Korejci za ní utrácí biliony wonů. Posilovny jsou též téměř všude. A hodně pijí kafe, kavárny jsou tu na každém kroku..kafe, čaje, shake. Kávu dělat umí a je hodně silná. Už si raději dávám capuccino odpoledne, abych usnul večer.  A co jsem se dočetl, a je to i vidět, Korea je 6.největším tvůrcem odpadu. Plasty jsou všude, třeba sušenky zabalené ještě jednou v sáčku. Pečivo v pekárnách zabalené. V obchodech malé lahvičky s bůh ví čím. Je to smutný pohled. A co mi na Koreji vadí, je dobíjení karet na mhd hotově.

Korea se kdysi chtěla zbavit úplně hotovostního styku, ale sešlo z toho. Bohužel v mhd tu neexistuje třeba karta na den, 3 dny, týden na celou mhd, takže za každou jízdu se platí. Výhoda je, že můžete jet, jak dlouho chcete, nevýhoda je po každé si pípat. Dobíjení karty však jde pouze hotově!!! To mi hlava nebere...kartou lze jen v určitých obchodech. Jinak kartou lze platit všude, kromě trhů, kde berou hotovost, je to i díky rychlosti nákupu. Není tu totiž bezkontaktní platba jako u nás. V tomto ohledu je Evropa napřed. Nicméně už se mi ale stalo, že mi karta byla odmítnuta. Je dobré tedy nějakou hotovost mít. A zde je opět problém, protože ne všechny bankomaty karty vezmou...tudíž kdo nechce běhat po městě jako já, smění si třeba na letišti dolary/eura za wony.

You Might Also Like

0 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe